Touha milovat

 Touha milovat

Z samotného nitra duše vyvěrá hlas,
jež pálí a bolí, ale neláme vaz.
Čím silněji zaznívá jeho přání,
tím krásnější jsou hvězdy i slunce svítání.

Ten hlas vede tě dál a dál
skrz rokle,pustiny na samý světa kraj.
Ač odpověď postrádá nic ho nezlomí
neláska, pomluvy neb pouhé mlčení

Ptáte se: "Co jej živí a kde svou sílu vzal"?
V očích těch maličkých, kde odlesk nebe zanechal,
když paprskem světla vtiskla se mu podoba
a snad už navždy tam zůstane ukryta.

Tenoučký pramínek v řeku se rozvine,
to co sdělit chtěl, pluje na hladině.
Opustit vše, ale přitom nic neztratit,
odkud se bere ta nezměrná touha žít?

Na konci řečiště mění se v vodopád,
touží být svobodný, létat jako pták.
Vznášet se k oblakům, nevnímat čas,
nad ničím nezoufat, odpustit snáz.